ČMKU

ČKS

Stránka opuštěných psů:

„Nebezpeční psi“ a to ostatní

(Zpravodaj MC CZ 3/2000)

V poslední době jistě nikomu, kdo se opravdu zajímá o psy větších plemen, neunikla stále se zhoršující situace a atmosféra, jež majitele psů obklopuje. Protože jsou tyto trendy v Evropě i v některých dalších státech stále patrnější (podrobněji jsme o tomto problému informovali liž vloni) a na českém kynologickém rybníku byl stále klid, napsali jsme již počátkem dubna předsednictvu ČMKU dopis následujícího znění (a pozor - na konci této stránky je douška, která celou věc jen ilustruje - prosím, nahlédněte):

»Vážené předsednictvo,

dovolte mi jako předsedkyni klubu sdružujícího majitele, chovatele a příznivce psů velkých plemen obrátit se na Vás s následující záležitostí.

Nepochybuji o tom, že jsou Vám dobře známy nepříznivé signály ze zahraničí, jež naznačují u laické veřejnosti rostoucí obavy z velkých psů. V celé řadě evropských i mimoevropských zemí jsou zákonodárnými nebo správními orgány přijímána opatření směřující k potlačení chovu psů větších plemen či některých vyjmenovaných plemen, k omezení jejich pohybu apod., v některých případech jsou zaváděna dokonce taková opatření, jež mají vést k cílenému "vyhubení" psů některých plemen (zavádění nucených kastrací, zákazy chovu a importu psů některých plemen atd.). Tato opatření jsou v některých případech zaměřena proti určitým vyjmenovaným plemenům (například německé spolkové země), v jiných případech jsou do skupiny "nebezpečných psů" zařazena všechna plemena s hmotností přesahující v dospělosti 25 kg (tedy včetně běžných služebních plemen – například Španělsko). K takové paušální diskriminaci psů středních a velkých plemen dochází i přes stanoviska řady fundovaných kynologů a etologů, jež jsou podložena seriózními studiemi a výzkumy a řádně publikována.

Jsme si vědomi toho, že v některých případech jde nepochybně o zástupný a zpolitizovaný problém, který má odvést pozornost od jiných nepříjemných problémů v dané zemi, ale fakt, že jde o celosvětový trend je bohužel nezvratný. V naší zemi se naštěstí problematikou "nebezpečných psů" zatím ze správních a zákonodárných orgánů nikdo příliš vážně nezabýval, ale vzhledem k celkovému trendu i v okolních zemích lze očekávat, že tato situace nebude trvat věčně. Jakémukoliv nešťastnému případu, kdy dojde k poranění člověka psem se věnuje v našich médiích přirozená publicita, ale fakta bývají někdy předkládána značně zkreslená nebo neúplná, takže výsledný obrázek často hovoří spíše o nebezpečnosti psa než o nebezpečném či neodpovědném jednání jeho majitele, který je vždy v pozadí. Jakákoliv takto jednostranná publicita samozřejmě zanechává ve čtenářích či divácích určité pocity či nálady a je jen otázkou času, kdy se obrátí proti psům. Podobně jako je problematika "nebezpečných psů" zástupným problémem v jiných zemích, lze očekávat, že se jí chopí někdo i v naší zemi, protože to bude vhodný způsob, jak odvést pozornost od jiných problémů, kterých je tu nepochybně dostatek.

Proto se domníváme, že je lépe připravit se na podobnou situaci předem a podniknout první protiopatření ještě v době, kdy se snad opatření proti "nebezpečným psům" nezavádějí. V našem klubu se snažíme vést členy k odpovědnosti ve vztahu k výchově psů, snažíme se jim poskytovat potřebné informace ke správné výchově a pomáhat jim slovem i činem v případech, kdy se u psů projeví problémové chování. Nepochybujeme ani v nejmenším o tom, že chovatelské kluby zabývající se většími plemeny psů postupují ve svých klubech stejně. Jsme však toho názoru, že by se této problematice měla aktivně věnovat i ČMKU jakožto zastřešující kynologická organizace.

Námětů pro tuto činnost střešní organizace je mnoho – počínaje vydáváním letáků volně dostupných na všech kynologických akcích zabývajících se elementárními základy výchovy, výběrem psa (plemeno, věk, pes/fena apod.), správným chováním vůči cizímu psovi atd., vytvořením zkušebního řádu pro složení zkoušek ovladatelnosti psů v běžném provozu (v celé řadě zemí existují tyto zkoušky "společenských psů", "psů průvodců", "psů bezpečných v provozu" apod.) určené pro plemena, pro něž je běžný výcvik poslušnosti vzhledem k jejich specifikům nevhodný atd., vyhledáním odborníků zabývajících se chováním zvířat, jejichž autorita by mohla pomoci čelit eventuálním problémům zaměřeným proti "nebezpečným psům", navázáním kontaktů a eventuální spoluprací s kynologickými organizacemi, které již podobným problémům čelí a mají v této oblasti zkušenosti, přípravou komplexního materiálu, který by mohl napomoci při argumentaci v okamžiku, kdy se problematika "nebezpečných psů" dostane na pořad dne atd. Jsme toho názoru, že podobná situace hrozí a nelze odhadnout dobu, kdy budeme jako milovníci psů středních a velkých plemen nuceni podobným problémům, stejně se ale domníváme, že je třeba být na tuto situaci připraveni, abychom pak mohli jednat rychle a předložit pádné argumenty. A v každém případě bude potřeba postupovat koordinovaně a z pozice vrcholového orgánu v zemi, neboť jedině ten může být ve všech jednáních přijatelným a respektovaným partnerem.

Vážené předsednictvo, děkuji Vám za čas, který jste věnovali zvážení našeho námětu a pevně věřím, že budeme mít brzy to potěšení zapojit se do eventuálního programu ČMKU v této oblasti.

Se srdečným pozdravem,

Ing. Kateřina Bečková
předsedkyně klubu«

Na našem kynologickém rybníku zůstávalo nadále velmi klidno – reakcí předsednictva ČMKU bylo usnesení, že v Občasníku ČMKU (vychází zhruba 2-3x ročně, mívá zhruba 20 až 50 stránek A5 a dostávají ho jen členské subjekty ČMKU – tedy například náš klub v jednom výtisku, náklad odhadem bratru 200 kousků) vyjde osvětový článek na toto téma.

Pak se ovšem situace dramaticky změnila – hlavně v Německu, kde došlo ke strašné nehodě, kdy pár psů záměrně vedený sociálně velmi problémovým majitelem k agresivitě (během posledních týdnů byl majitel rovněž turecké národnosti opakovaně zván na úřady, protože jeho byli nápadní agresivitou vůči lidem i psům a několikrát napadli člověka) napadl a usmrtil dítě na školním hřišti. Reakce německých úřadů byla blesková – v řadě spolkových zemí okamžitý a naprostý zákaz psů některých plemen, dlouhé seznamy jiných údajně potenciálně nebezpečných plemen se zákazem jejich chovu a dovozu, s možností držení jen na základě povolení úřadů, které lze vydat pouze složí-li pes i majitel zkoušky, jež často odporují přirozenosti a jejichž účelem není otestovat povah, ale úřednickým rozhodnutím podložit příkaz k nucenému usmrcení psů.

Že šlo o připravenou akci je zřejmé - byly bleskově vydány předpisy, jež v některých případech odporují i zákonu na ochranu zvířat proti týrání. Odborníci zabývající se legislativou tvrdí, že takový rozsah dokumentů si vyžádal nejméně osmnáct měsíců přípravných prací – a některé instituce to připouštějí.

Jak daleko situace v Německu dospěla? Díky ohromné medializaci veškerých případů nápadného chování psů se veřejnost velmi rychle obrátila proti majitelům psů. Jsou známy případy, kdy lidé napadli na ulici majitele „proklínaných“ plemen.V Darmstadtu napadli neznámí pachatelé majitele s jeho psem na procházce, polili psa benzínem a zapálili ho. Z Rýna vytáhli lidé utopeného dobrmana – se svázanými tlapami. V televizi proběhl rozhovor s majitelem psa, který svého psa vyhodil z okna ve třetím patře. Útulky jsou beznadějně přeplněny, protože majitelé odvážejí své psy do lesů, nebo je nechávají v parcích, odvážejí je autem a vysazují na ulicích v sousedních městech. Policisté chodí po ulicích s ofocenými stránkami ze psích atlasů a porovnávají psy s tím, co nosí na papíru v kapse. Náhubky jsou beznadějně vyprodán, ale pokud ho pes nemá nasazen, platíte pokutu až 20 tisíc marek..

Zákony zakazují u řady plemen chov, prodej, dovoz a držení, přikazují nucenou kastraci; v případě že majitel či pes nesplní podmínky, mají být psi odebráni (v některých případech dokonce bez možnosti odkladu či odvolání) a umístěni ve speciálních „útulcích“. V některých městech se s tímto postupem již začalo a majitelé musejí dokázat, že jejich pes nebezpečný není, než jim ho úřady vrátí zpět. Že ovšem rodinný pes stráví dva nebo čtyři týdny v naprosto deprimujících a stresujících podmínkách a na jeho psychice to nepopiratelně zanechá trvalé následky, je neoddiskutovatelný fakt.

Útulky jsou beznadějně přeplněny, protože podle platných předpisů jsou tito psi „neumístitelní“ – zákon zakazuje jejich prodej a tedy i předávání rodinám, ochotným se o ně postarat. Instituce hodlají tuto situaci řešit následovně: například v Hamburku se hledá vhodná hala, kde by se umístilo několik set klecí o ploše 2 až 3 metrů čtverečních, kam se umístí „zatčení“ psi – a nechají se tam bez možnosti, aby ještě někdy viděli venkovní svět, dožít. Nepřipomíná to něco?

Útulky jsou beznadějně přeplněny a některé z nich to řeší euthanasií psů. Na Internetu ovšem najdete snímky z takových útulků – psi jsou naházeni v řeznických přepravkách a mnoho z nich jeví známky uškrcení – vypoulené krví podlité oči, fialové nateklé jazyky, krev z nozder. Policisté a pracovníci útulků, kteří nacházejí psy vysazené jejich majiteli venku, je dnes často rovnou zastřelí, protože umístit psy není kam, předat je není komu…

Problém zabíhá do absurdit. Máte-li zahradu, s níž sousedí zahrada jiného člověka, nesmíte podle výkladu některých právníků nechat psa pohybovat volně a bez náhubku ani tam. Předpisy se dotýkají i kapsy majitel plemen, jež se ocitla v klatbě – poplatky ze psů jsou pro ně až desetkrát vyšší (což může znamenat také 2 tisíce marek ročně). Podle předpisů musejí mít uzavřenou pojistku – jakési povinné ručení za psa – ovšem žádná z pojišťoven s nimi nechce pojistku uzavřít. Nebudou-li mít pojistku, může jim být pes odebrán…

Jak reaguje svět? Nebudeme se tu zabývat reakcemi, o nichž těžko rozhodnout, jak jsou vlastně míněny. Například v Kanadě totiž oznámila krátce po vyhlášení Komise pro bezpečnost ústy svého předsedy, že podle zpracovaného rozboru poranění způsobených kousnutím psem v Kanadě suverénně vede německý ovčák; podle všeho je to tedy pes nejnebezpečnější a sama kolébka tohoto plemene naznačila správný směr, kterým se vydat – absolutní zákaz, nucené kastrace a euthanasie povedou k cíli nejrychleji. Vzhledem k početnímu zastoupení těchto psů těžko uvěřit…nebo snad ano?!

Další jednoznačné reakce přicházejí od osobností v Německu i v celé Evropě – například Pierre Brice (představitel filmového Vinetoua) jakožto majitel bordeauxské dogy trvale žijící v Německu údajně vyjede na válečnou stezku na obranu diskriminovaných plemen. Ozývají se i uznávané vědecké kapacity (například pan Raymond Triquet jakožto dlouholetý předseda standardové komise FCI nebo paní Feddersen-Petersenová, světově uznávaná odbornice zabývající se etologií – chováním - psovitých).

Jedním z prvních článků, který vyšel bezprostředně po vyhlášení prvních opatření v některých spolkových zemích je článek ve Washington Postu (Judy Mann), z něhož stručně vyjímáme (zkráceno):

»Hysterie v Německu je příznakem rostoucího napětí mezi Němci, importovanými tureckými dělníky a německým podsvětím. Od 26.června, kdy pitbul a stafordšírský teriér zaútočili na turecké dítě schválila německá vláda zákony zakazující obecně tři plemena: pitbuly, americké stafordšíry a stafordšírské bulteriéry. Řada ze 16 německých států pak schválila různé zákony zakazující nejrůznější plemena útočných psů a omezila držení až 30 dalších plemen. Majitelé omezovaných plemen musejí mít povolení a psy na vodítku a s náhubkem. Musejí mít povolení a nedodržování předpisů je trestáno vysokými pokutami.

Výsledkem je, že majitelé dávají své psy houfně do útulků v celém Německu,v zemi, která údajně miluje své psy. V Hamburku, kde k útoku došlo, bylo již 90 psů usmrceno (pozn.: tento článek byl zveřejněn 9.7., tedy 14 dní po útoku psů na dítě) …..

… útoční psi se stali v Německu rostoucím problémem. Těmto zvířatům dávají přednost turečtí dělníci, mladiství chuligáni, drogoví dealeři, pasáci a skinheadi a útoků na lidi přibývá ……. především v městských slumech. V Hamburku se tomuto problému vyhýbají již léta – a kro měl najednou nejtvrdší předpisy?

Pitbul, který zavinil smrt toho chlapce v dubnu napadl tři psy a jeho majitel dostal nařízeno, aby psa vodil na vodítku a s náhubkem. Tento člověk, Turek, a jeho přítelkyně byli po útoku psa zatčeni. Majitel psa čelí možnému obvinění ze zabití. Hamburk má nejširsí seznam zakázaných a omezovaných plemen psů… … neexistuje dostatek odborníků, kteří by byli schopni rozpoznat tato plemena nebo jejich křížence, aby mohly být zákony vynuceny. Stejný zákon reguluje držení a chov psů s kohoutkovou výškou přesahující 40 cm nebo hmotností přesahující 20 kg. Znamená to, že do tohoto ustanovení patří i německý ovčák, což vyvolalo silné protesty vlivného Svazu pro německé ovčáky. Neustále přibývá žalob na přijaté zákony.

Politici střílejí od boku. To, co se ve skutečnosti skrývá za tímto právnickým šílenstvím jsou vážné sociální problémy vztahující se ke slumům, gangům a cizincům.

„Je velmi obtížné získat povolení nosit zbraň. A proto všechny tyto skupiny jsou ozbrojeny speciálně vycvičenými psy,“ říká Max-Klaus Frey, německý právník, který sám vlastní kangala. „K útoku došlo ve slumu s vysokou koncentrací těchto psů,“ říká Frey. Celý problém je ještě palčivější, říká, protože během posledních deseti let Turci pašovali kangaly z Turecka a do Německa, kde je doufali draze prodat. Našli zde bohaté lidi, kteří nechtějí tyhle velké psy. "Viděl jsem plakát, který ukazoval bojové psy a říkal: 'Můžete nás zabít, ale vaše sociální problémy zůstanou.' Nemůžete vyřešit své sociální problémy na úkor psů."

Média rozdmýchávají hysterii zaměřenou proti psům.Lidé na procházkách se psy se musejí obávat útoků na ulicích. Bordeauxskou dogu polili majiteli před očima kersoenem a zabili, dva jiné psy probodli nožem. Objevují se již i zprávy o útocích na majitele psů.

V tomto prostředí není možnost rozumné diskuse, řekl Frey. Varoval před tím, že zákaz určitých plemen přinese jen to, že se budou jiná plemena cvičit k agresivitě jako bojoví a útoční psi. …

… měli bychom zvažovat zákony, jež budou vyžadovat od majitelů psů, aby prokázali, že vědí, jak svého psa zvládnout, jako máme řidičské průkazy pro řízení aut… … Můžeme se podle selhání Německa poučit a podniknout inteligentní, informované a vykonatelné kroky, abychom zajistili, aby se nejlepší přítel člověka nestal zase obětním beránkem sociálních problémů a lidské neodpovědnosti.«

Anglický Kennel Club vydal následující tiskové prohlášení (zkráceno; Phil Buckley, tiskový mluvčí anglického Kennel Clubu):

»Psi v Německu čelí exekuci

Kennel Club je otřesen, když se dozvídá o vývoji v Německu, který se vztahuje k 15 plemenům, jež čelí mimořádné diskriminaci a vysloveně destrukčnímu zákonu, který byl přijat v některých spolkových zemích. …

… Kennel Club je mimořádně znepokojen zahrnutím takových plemen, jako je staffordšírský bullteriér, bullteriér, bulmastif, mastif, neapolský mastin a rhodézský ridgeback. Tato plemena jsou v UK registrována, nejsou pokládána za bojové psy ani za hrozbu veřejnosti. Tato plemena jsou v UK oblíbena a stafordšírský bullteriér i bullteriér jsou mezi dvaceti nejoblíbenějšími plemeny v zemi vůbec. Považujeme je za ideální rodinné psy…

…tato situace se vymyká kontrole do značné míry vinou hysterie německých médií a rozhodnutím německé vlády definitivně a účinně tyto psy plánovitě zlikvidovat. … 3. července byl bullteriér polit benzínem a zapálen, zatímco jeho majitel byl surově stlučen baseballovými pálkami. Neustále dostáváme další zprávy o dalších zvěrstvech a ukrutnostech, jež jsou dnes na denním pořádku….

… Jsme pevně přesvědčeni, že všechny země by se měly sjednotit a pokusit se čelit kampani zaměřené proti psům, jež dnes probíhá na celém světě a zvláště v Evropě. … Všichni dobře známe klady, které přináší psi do našich životů, a proto bychom měli vyvinout maximální úsilí, abychom chránili nejlepšího přítele člověka.“

Vraťme se však do České republiky.

Nežijeme ve vzduchoprázdnu, a proto se i v našem tisku odrazila hysterie, která za hranicemi zmítala mediálním trhem. Přístup médií u nás byl nejrůznější – od seriózních článků, jež vidí realisticky problém ne v určitých plemenech psů, ale v nezvládnuté nebo úmyslně nesprávné výchově vedoucí k agresivitě, až po zcela nesmyslné, neinformované a matoucí články, jejichž obsah hraničí se šířením poplašných zpráv.

Pravda je taková, že od doby, kdy jsme prakticky bez odezvy psali předsednictvu ČMKU, se hlavně vlivem hysterie, která zavládla za hranicemi, a vlivem odezvy i v našich médiích, přece jen cosi hnulo. Podle kusých informací, kterých se nám dostává spíše neoficiálními cestami, vstoupila ČMKU v jednání s výkonnými i legislativními orgány. V jedné věci nám však žádné předpisy nepomohou: důležité je, jak vystupuje každý z nás. Jak dokážeme své psy zvládnout, jak je dokážeme vychovat. Musíme se smířit s tím, že řada lidí má ze psů strach – mají strach i z jezevčíka, natož ze psů velkých plemen. Proto je jen na nás, abychom je svým ohleduplným jednáním k okolí a dokonale zvládnutou výchovou našich psů na veřejnosti přesvědčili, že jejich strach ze psů našich plemen je neoprávněný. Protože zvednou-li se jednou vášně zaměřené proti psům – a budou-li je média rozdmychávat jako vhodný zástupný problém zastírající hluboké problémy sociální, pak bude psům odzvoněno.

Prameny: na vyžádání

P.S.: Se zpravodajem 4/2000 jsme vydali samostatnou barevnou přílohu "Molossové a děti". V počtu 500 ks jsme ji po předchozím jednání poskytli ČMKU jako materiál k rozdávání na vhodných místech vhodným osobám. Výsledek? Příloha "Molossové a děti" zůstala nevyužita kdesi v bedně na sekretariátu ČMKU - svého cíle tedy nedošla. Tak ji tam teď rozdávají náhodným návštěvníkům. Trochu škoda, pomineme-li nemalé finanční náklady, které MC CZ vynaložil účelově na představení "nebezpečných" psů v příznivějším světle. Inu - z peněz ČMKU to nebylo, tak co, že???