Hlavní sponzor
MC CZ 2004

Domů
Nahoru
Moloss v nouzi
Vaše názory
Mapa stránek

eKlub Moloss CZ

FCI

ČMKU

ČKS

Skrytý text: hledáme stálého reklamního partnera a sponzora

Stránka opuštěných psů:

Slovo úvodem ze zpravodaje FCI 37/00
Výzva FCI k solidaritě

(Zpravodaj MC CZ 4/2000)

Úvodník minulého vydání zpravodaje FCI byl věnován problému „bojových psů“. Uplynulo několik měsíců a musíme konstatovat, že se situace ani trochu nezmírnila. To, co začalo strašným neštěstím v Hamburku, se během posledních týdnů vyvinulo v mediální kampaň, jež narostla v kynologické oblasti dosud nevídaných rozměrů, jež se nezastavila na hranicích Německa a rozšířila se téměř se stejnou silou také do jiných evropských zemí.

Zdá se, jako by masová média přímo čekala na to, aby touto kampaní vyplnila letní „okurkovou sezónu“ a aby odvedla běžného čtenáře od ostatních starostí a svízelí. Toto téma se dostalo na stejnou mediální úroveň s jinými událostmi – například s dramatem únosu rukojmí na Filipínách, nebo pravým radikalismem v některých zemích. Odpovědným osobám v médiích šlo především o to, jak zvýšit náklad vlastního listu a jak přivést nálady čtenářů a posluchačů až k varu. Přitom se zcela vytratila jinak samozřejmá žurnalistická pečlivost ve shromažďování informací a zpracování zpráv. Cílem bylo spíše šokovat čtenáře a diváky hrozivě se blýskajícími zuby psů za plotem.

Řada členů vládních organizací a politiků se těchto zpráv bez problémů ujala a postarala se stejně neprofesionálním způsobem a ve spěchu o zavedení okamžitých opatření a vydávání vyhlášek. Katalog zaváděných opatření je komplexní a zahrnuje prakticky všechny varianty – počínaje obecnou povinností vodit psy na vodítku a s košíkem, přes zákaz importu, chovu a držení určitých plemen psů až po násilné odebírání a usmrcování psů.

Rámec úvodníku tohoto zpravodaje FCI by dalece překročilo, kdybych se pokoušel uvádět zde všechny argumenty, jež by mohly dokázat, proč je nesmyslné prohlašovat některá plemena obecně za agresivní a nebezpečná. Všechny nám známé odborné posudky jsou v tomto směru zajedno – ty jednoznačně tvrdí, že nebezpečnost psů je nejpodstatnější měrou ovlivněna raným vtiskováním u chovatele a během odchovu a především pozdějšími podmínkami držení a péče o psa.

Naštěstí existují také politici a úředníci, kteří nestrkají hlavu do písku a kteří nepřebírají hysterii proti „bojovým psům“ nekriticky a se stejnou bezhlavostí jako jiní. To je určitou nadějí pro nás pro všechny.

Nesmíme si nic namlouvat: hysterie proti „bojovým psům“ není ani zdaleka zaměřena jen proti „bojovým psům“ – celkově je zaměřena především na to, jak vystupňovat obecnou nenávist ke psům, jež v naší společnosti panuje. Proto by si měli být všichni milovníci psů vědomi (a je lhostejné, ke kterému plemeni jejich čtyřnohý miláček patří), že víc než cokoliv jiného je nutná solidarita mezi všemi majiteli psů.

V Německu svolali milovníci psů a VDH velkou demonstraci ve prospěch psů do Wiesbadenu. Očekávaly se desetitisíce lidí a ti také měli přijít. Ve skutečnosti pak pochodovalo městem při protestním pochodu svolaném VDH jen o něco víc než tisícovka milovníků psů. Po celé té hysterii v médiích a tváří v tvář skutečnosti, že v německých domácnostech žije více než 5 milionů psů je výsledek této akce velmi skromný, jde téměř o blamáž, a nutí nás k zamyšlení. Pozoruhodně názorně totiž ukazuje, že solidaritě se v kynologii příliš nedaří a že jsme ještě velmi daleko od toho, abychom se mohli stát účinnou lobby ve prospěch psů.

S upřímnými pozdravy

                                                                                                    Hans W. Müller
                                                                                                    Prezident FCI

Anglický kynologický svaz Kennel Club …

            … poskytl finanční částku ve výši 5.000 liber jako účelový fond na financování žalob proti německým vyhláškám zaměřeným proti „bojovým“ psům.

Německé plány týkající se zákonných ustanovení zakazujících „bojové psy“ v celé EU

Německá vláda se pokusila prostřednictvím Evropského parlamentu zavést celoevropský zákon proti takzvaným „bojovým psům“. Na konci jednání Evropského parlamentu 28. září 2000 předložila neplánovaný bod jednání, v němž požadovala zákaz chovu, importu a obchodování s „bojovými psy“ rámci celé Unie. Svůj návrh zdůvodňovala takto:

„Zákaz v rámci jediné země nemá smysl, pokud lze importovat psy, o nichž se dozvíme až v okamžiku, kdy ublíží člověku.“

Německo požádalo o podporu při zavádění takových zákonných opatření, jež by umožnily omezit import „nebezpečných psů“ do zemí Evropské unie a kontrolovat chov těchto psů. Jedinou zemí, která se okamžitě postavila proti, byla Velká Británie. Namítla, že EU nepřísluší rozhodovat o tom, zda mají či nemají členské země zakazovat některá plemena psů. Německá iniciativa byla poté po krátkém jednání pozastavena, avšak bude podle všeho podrobena dalšímu zkoumání, aby se ověřilo, zda vůbec existuje právní podklad, na jehož základě by se mohla EU vložit do této problematiky. Toto rozhodnutí tedy znamená pouhý odklad a neznamená definitivní odmítnutí německého návrhu.

Marianne Septierová, francouzská aktivistka zasazující se o zrušení francouzských a německých vyhlášek omezujících chov některých psů, prohlašuje: „Zákony a vyhlášky proti „bojovým psům“ v mnoha zemích odporují dokonce jejich ústavě – znamená to, že k jejich důslednému prosazování by dokonce muselo dojít ke změně ústavy!..."

„Proč tato zaslepená rozhodnost? Proč tato nutnost používat slovo „rasa psů“? Proč právo vstoupit kdykoliv do bytů občanů a všechno prohledat jen proto, že daný člověk vlastní psa? Když si zalistuji ve své staré učebnici dějepisu, nacházím tam téměř doslova stejná slova – jen slovo ‚Pes‘ se mi zdá nové… " Tolik Marianne Septierová.

Švýcarský parlament je proti zákazu „bojových psů“

Bern (AP) Švýcarský parlament nebude zavádět zákaz dovozu ani chovu „bojových psů“. Národní rada v Bernu odmítla tento návrh v září poměrem hlasů 64 ku 40. V návrhu se poukazovalo na útoky „bojových psů“, při nichž byly těžce poraněny především děti. Třebaže jednotlivé kantony požadovaly zavedení příslušných změn, rada odmítla zapracovat příslušné změny do zákona o zbraních a zákona na ochranu zvířat proti týrání. Propagátoři zavedení nových opatření tvrdili, že strach obchází veřejnost. Nikdo by prý nesměl chodit s medvědem, lvem nebo nosorožcem po ulicích a totéž prý musí platit také pro „bojové psy“.

Bojoví psi nejsou žádné plemeno, a proto je nelze zakázat jediným výnosem, namítali odpůrci návrhu. Také ministr Pascal Couchepin namítal, že pro tato zvířata neexistuje jednoduchý a jednoznačný popis. Rozhodnutí vždy náleží majiteli a ten je také za zvíře odpovědný. Odborníci sázejí na vzdělávání majitelů a registraci nebezpečných psů – tedy psů, kteří se jako nebezpeční projevují. 

Postupim – a viditelné označování psů

Nebezpečnost psů mají napříště označovat v Postupimi plakety – majitelé protestují. Majitelé psů z Postupimi a okolí jsou rozhořčeni: podle nové vyhlášky o chovu psů musejí být od září jejich čtyřnozí miláčci označeni – zelenou nebo červenou plaketou, jež označuje nebezpečnost psa. Červená znamení: „Neodvolatelně nebezpečný pes“ – a tvrdí o jeho majiteli, že není schopen své zvíře vychovat. Zelená znamená: „Nebezpečný pes, jenž prokázal zkouškou, že není tolik nebezpečný“.

Některé výcvikové oddíly začaly rozdávat svým členům také bílé plakety, jež mají označovat dobře vycvičené psy. „Tyto plakety by prý měly umožnit znejistělé veřejnosti, aby poznala dobře vychovaného psa. Červená plaketa naopak vyvolává u lidí strach a hysterii. To je nebezpečné, protože pes ihned vycítí, kdo má před ním strach,“ říká Peter Grünberg, vedoucí jedné z kynologických škol v Postupimi.

Herec a autor literárních děl Gert Haucke…

… kritizuje ostře vyhlášky proti „bojovým psům“: „Je to nesmyslné, brutálně špatné a nekompetentní“ komentuje postup politiků. Slova jako „vymýtit, definitivní řešení a vražedná plemena“ připomínají podle něj nacistický slovník.

Podle většiny vyhlášek v Německu se u některých plemen (pitbul, americký staffordšírský teriér a bulteriér a tosa inu) předpokládá trvalá nebezpečnost.   "Pokud bude někdo trvale předpokládat, že pan X by mohl být zloděj, nic to neznamená", říká Haucke. "Předpoklad přece není důkaz."

U deseti až třinácti dalších plemen a jejich kříženců se předpokládá, že pes je nebezpečný, dokud se příslušnému úřadu nedokáže, že pes nevykazuje žádnou agresivitu (sem patří například mastif, bulmastif, bordeauxská doga, neapolský mastin, španělský mastin atd.). Haucke: "Takové ustanovení odporuje základním zásadám právního řádu, podle něhož je důkazní povinnost na straně úřadu. Pan X nemusí dokazovat, že není vrah. Legislativa mu musí dokázat, že je vrahem." Haucka zlobí, že bordeauxská doga nese už předem cejch bojového psa: "Neexistuje snad přátelštější a dobrosrdečnější pes. Takové označování je směšné a mimořádně nechutné."

Mimo oplocené pozemky musejí být nebezpeční psi na vodítku a opatřeni náhubkem, předepisují vyhlášky. Nařízení o náhubcích porušuje zákon na ochranu zvířat proti týrání, tvrdí Haucke. Zvířata „nemohou funět, nemohou zívat, nemohou nic pozřít.“ Jakmile pes zjistí, že kvůli náhubku nemůže bránit svého pána ani sebe, „dostane strach, ze strachu je podrážděný, pak zlý a nakonec opravdu nebezpečný.“

Konkurence pro „bojové psy“

Paříž. U pařížské galerky jsou stále oblíbenější opice a hadi.

V poslední době se v Paříži a okolí používají jako „zbraně“ malé opice ze severní Afriky. Policie se obává, že nahradí pitbuly. Opice se pašují přes Gibraltar, dokud jsou ještě malé. V problémových čtvrtích se stávají „symbolem postavení“ majitele. Kriminálníci využívají agresivitu opic, jakmile „pustí opice ze řetězu“. S jejich pomocí vyvíjejí nátlak na své konkurenty.

Podobně je tomu v poslední době i s hady. Jde o jedovaté nebo neškodné hady? Dominique Grandjean z veterinární školy v Alfort říká: "Když na vás někdo zaútočí s falešným korálovcem, nebudete se pokoušet zjistit, zda jde skutečně o tohoto smrtelně jedovatého hada."

Obchod s opičími mláďaty z Maroka, jež patří mezi makaky a podobají se kočkodanům, se šíří ještě rychleji než s hady. Opičky se v Maroku nabízejí zhruba za 100 marek. Ve Francii ale jejich prodej vynáší 1000 až 2000 marek. Malé opičky se vychovávají v bytech. Mladí lidé se procházejí po ulicích se svými novými domácími zvířaty.

Jakmile opice dospějí do puberty, začnou být agresivní. Majitelé pořádají ve sklepích opičí zápasy, a když už si nevědí se svými svěřenci rady, pouštějí je na svobodu. V lese Bois de Vincennes se jich prý potlouká již nejméně tucet. Zoologické zahrady odmítají vzít opice vychované v bytech, protože by mezi ostatními opicemi nepřežily ani 24 hodin. Volně puštěné jsou nebezpečné především mužům, protože v nich vidí konkurenty.

Tento druh makaků dorůstá v dospělosti výšky zhruba 75 centimetrů a váží 15 až 25 kg. Síla jejich svalů pětkrát přesahuje sílu průměrného dospělého člověka. Ředitel zoologické zahrady Emmanuel Le Grelle vysvětluje: "Drogoví dealeři mohou s těmito opicemi, jež v tlupě vypadají roztomile, ohrožovat policisty i konkurenty. Opice však nelze dobře vycvičit, a proto se před nimi musejí mít na pozoru i jejich majitelé." Na rozdíl od pitbulů, ale přesně stejně jako u hadů.

A jedna osobní zkušenost…

S potěšením jsem přijala pozvání k posuzování klubové výstavy německého Club für Molosser, která se konala v druhý víkend září – tedy jen několik měsíců po zavedení drakonických vyhlášek, jež mají údajně za cíl omezit nebezpečnost „bojových psů“. Problémy měli i pořadatelé, protože museli nejdříve získat od úřadů povolení k tomu, aby se na výstavě směli psi pohybovat bez náhubků. Protože s povolením to bylo nejisté, místo výstavy se několikrát měnilo a vlastně ještě dva týdny před konáním nebylo jisté, kde výstava bude. Nakonec se pořadatelům podařilo povolení získat – jinak by se psi museli i v kruhu posuzovat v náhubcích!