Kam kráčí chov molossů

Hlavní sponzor
MC CZ 2004

Domů
Nahoru
Moloss v nouzi
Vaše názory
Mapa stránek

eKlub Moloss CZ

FCI

ČMKU

ČKS

Frízsští koně v Holandsku

Stránka opuštěných psů:
Milackove.net - e-portal a internetovy utulek pro opustene pejsky a kocicky

Zpět Domů Nahoru Další

Kam kráčí chov
(nejen) molosských psů v Evropě?

(Zpravodaj MC CZ 2/1999)

V posledních letech jsme svědky narůstajícího odporu oficiálních kruhů různých evropských zemí proti psům některých potenciálně nebezpečných plemen. V některých evropských zemích se prosazují zákony zaměřené proti potenciálně nebezpečným psům, tedy psům, kteří se jako nebezpeční již projevili, a to bez ohledu na plemennou příslušnost. V jiných zemích zákonodárné sbory taxativně vyjmenovávají potenciálně nebezpečná plemena, jejichž chov a rozšíření hodlají regulovat, omezovat a v některých případech dokonce vymýtit. Postup výběru těchto plemen bývá někdy jen těžko pochopitelný. Podívejme se, jak jsou na tom chovatelé psů v některých evropských zemích.

Německo. Chov a držení takzvaných "bojových" psů se snaží některé spolkové země omezovat taxativně – tedy jmenují plemena, jejichž chov a dokonce i držení má být na území spolkových zemí, které takové zákony schválí, zakázáno. Mezi vyjmenovanými plemeny se pravidelně objevují také molosská plemenatosa inu, brazilská fila, bullmastiff, argentinská doga, neapolský mastin, ba dokonce anglický mastiff. Příklad? Bavorsko, kde je držení těchto psů (a dalších potenciálně nebezpečných plemen) povoleno pouze s doporučením chovatelského klubu (toto doporučení platí vždy jen pro určitého majitele a konkrétní zvíře) a se souhlasem obecních úřadů. Celá řada spolkových zemí – zákaz aktivního chovu některých vyjmenovaných plemen. V jiných spolkových zemích zákaz chovu a držení psů, kteří se jako nebezpeční (vůči cizím lidem nebo zvířatům!) již projevili (a za projev nebezpečného chování se pokládá například i vrčení nebo chňapání). Obecně ve většině spolkových zemí povinnost vodit tyto psy na vodítku a s náhubkem na všech veřejnosti přístupných místech. V některých městech (například Berlín) se městští radní snaží prosadit zákaz vycházení takových psů na veškerá veřejně přístupná místa (tedy i na ulici). Byly zavedeny kontroly agresivity psů ze strany státních orgánů (jak taková kontrola probíhá? To vám přijdou domů dva úředníci veterinární správy a vyzvou vás, abyste šli se psem na procházku pod jejich dozorem. Jakékoliv projevy agresivity vůči psům i lidem jsou naprosto nepřípustné a mohou vést k označení psa jako potenciálně nebezpečného se všemi důsledky pro něj). 

Francie. Konečné řešení pro některá plemena – tedy naprosté vyhubení. Jak? Nařízenou sterilizací žijících psů, zákazem dovozu a zákazem chovu. Cíl? Vyhubení zvířat daných plemen po celém území Francie. Kterých plemen? Plemena jsou rozdělena do dvou skupin – do první skupiny takzvaně nebezpečných psů patří psi, jejichž existence je ve Francii zcela nežádoucí. Jsou to: pitbulové a tosa inu a dále všichni kříženci plemen druhé skupiny – tedy i čistokrevní psi těchto plemen bez průkazu o původu, který by dokazoval jejich čistokrevnost. Zde platí nařízená kastrace, naprostý zákaz dovozu, naprostý zákaz chovu. Jak dlouho žije průměrný pes? Po několika letech bude vyřízeno. Do druhé skupiny takzvaně potenciálně nebezpečných psů byli původně zařazeni psi následujících plemen: rotvajler, amstaf, stafordšírský bulteriér, argentinská doga, brazilská fila, cane corso a presa canario. Později do této skupiny přibyla i další plemena – německý ovčák, všechny variety belgických ovčáků, neapolský mastin, anglický buldok, bulmastif, bordeauxská doga, mastif, akita inu, beauceron, německá doga, rhodézský ridžbek a burský buldok. Tato plemena mohou za dodržování nejpřísnějších pravidel (která nejsou dosud přesně stanovena a kdo ví, jak budou splnitelná?) kastraci ujít a mohou – snad – přežít. Výsledek? Podle posledních zpráv se začali členové podsvětí, kteří zatím chovali pro své účely především pitbuly, zajímat o vyjmenovaná plemena, především o beaucerona a německou dogu.

Holandsko. Od roku 1993 byl zcela zakázán chov a držení pitbulteriérů. Majitelé amstafů musejí s sebou všude nosit potvrzení, jaké plemeno vlastně mají, protože jim jinak hrozí okamžité odebrání a usmrcení zvířete, u něhož je podezření, že jde o pitbula. (O výsledném ohromném nárůstu zájmu zvláště podivných existencí o toto plemeno se nebudeme rozepisovat). V prosinci 1998 přišel blesk z čistého nebe - od 1.července 1999 měl vstoupit v platnost zákaz držení a chovu týkající se také stafordšírských teriérů, rotvajlerů, brazilských fil, neapolských mastinů a argentinských dog; po složitých jednáních však došlo pravděpodobně ke změně a všichni psi těchto plemen se musejí nyní podrobit testu povahy – všechna zvířata se známkami potenciální agresivity sdílejí zřejmě osud psů nadmíru nežádoucích – pitbulů.

Španělsko uvažuje o zavedení pravidel odpovídajících pravidlům ve Francii, stejně tak i Belgie. O Polsku a Maďarsku není třeba se zmiňovat, protože tento problém byl ventilován i v naší televizi. Stejné tendence pozorujeme i v Británii a Skandinávských zemích.

Čemu "vděčíme" za takovou pozornost zákonodárných sborů některých evropských států věnovaných také našim plemenům? Psi jsou – ať chceme či nechceme – šelmy. Nevychovaní a nezvládnutí velcí psi dokážou být skutečně nebezpečné šelmy. Původním určením řady psů molosských plemen bylo bránit svého pána a jeho majetek na život a na smrt a do posledního dechu. K tomu byli tito psi šlechtěni, k tomu byli vybíráni po dlouhá desetiletí nebo staletí chovu.

Jenže. Jenže je dnes ve většině evropských zemí trochu jiná. Člověk, který vstupuje na pozemek, může být třeba pošťák a nese důležitý telegram. Člověk, který k nám napřahuje ruku, nám ji v naprosté většině případů chce jen přátelsky stisknout. Člověk, který se k nám blíží po ulici, není potenciální nepřítel, ale většinou zcela neutrální a lhostejný kolemjdoucí, který nás chce jen minout a pokračovat ve své cestě. Člověk, kterého potkáme v lese, je v naprosté většině houbař a ne vrah, před kterým by nás pes musel bránit. Prostředí, ve kterém naši psi žijí, se změnilo. Proto se musejí změnit i psi. Dnes není třeba, aby nasazovali život při ochraně stád, statků a životů svého majitele – a není ani žádoucí, aby se o něco takového pokoušeli. V řadě zemí za takový pokus platí bez milosti a okamžitě životem psa.

Naše země se snaží směřovat své kroky do Evropy, do té na západ od nás. Ta se pokládá za civilizovanou a stejně civilizované způsoby očekává také od lidí – a jejich psů. Nechceme-li, aby naše plemena rozhodnutím od úřednického stolu vyhynula, musíme se k tomuto problému postavit čelem. Musíme vychovat svého psa tak, aby to byl sociální tvor schopný rozumné komunikace nejen v nejužším rodinném kruhu. Vychovat ho tak, aby jeho chování a vystupování na veřejnosti nezavdalo příčinu nepřátelským náladám směřovaným proti velkým psům.

Protože v opačném případě
nebudeme mít během několika let koho vychovávat.

Prameny:

bullet

Der Rassehund – oficiální měsíčník německého kynologického svazu VDH

bullet

Matin de Naples – zpravodaj francouzského klubu pro neapolské mastiny

bullet

korespondence italského svazu ENCI s holandským svazem Raad van Beheer

bullet

Mastino Napoletano – zpravodaj holandského klubu pro neapolské mastiny

bullet

zpravodaj Cane Corso Club Nederland

bullet

novinové zprávy holandských deníků De Telegraaf a De Limburger

bullet

zpravodaje německého a rakouského klubu pro molossy

bullet

italský deník "Gionale"

bullet

zpravodaje španělského klubu pro molossy (Molossos de Arena)

bullet

a další

 

horizontal rule

Podrobnější informace:

Moloss Club CZ
Havlíčkovo nám. 258
Tel+fax: +420 / 19 / 789 79 78
Internet: moloss@volny.cz