Je krásné, jak děti přirozeně důvěřují zvířatům, jak rády hladí psy a hrají si s nimi. Jen na rodičích však záleží, aby se tato radost a přirozená láska ke zvířatům nezvrhla v opak. Rodiče musí dítěti poskytnout potřebné základní znalosti a vědomosti a naučit ho jak správně zacházet se psy. Možnosti chovu zvířat v obytných silech našich městských aglomerací jsou velmi omezené, a proto mají děti mnohem méně možností získat v běžném kontaktu zkušenosti v zacházení s různými domácími zvířaty. Rozhodneme-li se v takovém případě pořídit dítěti psa, je třeba promyslet si nejdříve několik podrobností.

Příprava dítěte

Dítěti je třeba umožnit kontakt se psy již od útlého věku, aby nezačalo kopírovat bezdůvodný strach před psy od některých svých kamarádů, nebo aby je nezačalo bezdůvodně odmítat. Následkem nedostatku zkušeností ve styku se psy by se později mohlo vylekat. Povahu psa a správné chování při kontaktu s ním je třeba dítěti názorným způsobem vysvětlovat úměrně jeho věku již velmi brzy. Realistický postoj je třeba dítěti vštípit také při sledování některých televizních seriálů nebo filmů, při nichž podávají psi očividně zcela nepravděpodobné výkony, protože dítě nedokáže zatím dostatečně dobře odlišit fikci od skutečnosti a zkušenosti z takových filmů by v něm mohly vyvolat zcela nereálná očekávání a dojmy.

Důležité je dítě včas naučit, že pes dokáže vyjadřovat určitými projevy chování svoji radost, příchylnost i odmítání. Vrtí-li pes ocasem a pokouší se nám olíznout ruku, nepokrytě nám ukazuje svoji sympatii a můžeme se k němu bez obav přiblížit. Pokud na nás naopak zavrčí, zježí-li se mu srst na hřbetě, nebo dokonce blýskne zuby, není nám přátelsky naladěn a je třeba jednat opatrně. V takovém případě je rozumné se vzdálit, ale vzdalovat se pomalu, protože bezhlavý útěk působí na psa jako podnět povzbuzující jeho lovecké pudy. Nebezpečné je psa rušit při krmení, nebo se mu dokonce pokoušet vzít potravu. Opatrnost je na místě také u fen se štěňaty. Ty mají o svá štěňata strach, a proto je mohou bránit i v situacích, kdy by jindy zůstávaly naprosto klidné. Dítěti je také třeba vysvětlit, že pes rozhodně není hračka, ale živá bytost, jež cítí stejně intenzivně bolest jako člověk, a že stejně jako člověk má právo na své nálady, sympatie a rozhodně někdy potřebuje svůj nikým nerušený klid.

Děti často spontánně vysloví přání mít vlastního psa, zvláště pokud vidí roztomilé štěňátko. Jenže děti nemají ani zdaleka správné představy o tom, jak velké nároky klade péče o psa na jeho majitele, a proto by rodiče rozhodně neměli rychle podlehnout dětským tužbám a koupit dětem psa. Namísto toho mohou rodiče svým ratolestem umožnit častější kontakt s některým psem v okolí, nebo dítěti dovolit, aby se u některého rodinného přítele důkladně seznámily s tím, co vlastně péče o psa znamená. Dítě se tak seznámí s povahou a potřebami psa, naučí se, co pes potřebuje a kolik času vlastně taková péče o psa zabírá. V takovém případě se také rychle projeví, zda šlo u dítěte jen o okamžitý nápad, nebo zda je jeho láska ke psům trvalejší povahy.

Rozhodujícím měřítkem je věk dítěte

Děti nemůžeme nechat samostatně zacházet se psy příliš brzy. Děti samozřejmě nejsou schopny se o psa postarat ve všech situacích, což platí zvláště o molossech, kteří vynikají mimořádnou silou a sebevědomou povahou. Stejně nezodpovědné je ponechat dítě se psem bez dozoru. Tvrzení: "Náš pes dá na naše dítě pozor," je naprosto nesmyslné, protože pes neuznává dítě jako autoritu a namísto poslušnosti se bude více řídit vlastními pudy a instinkty.

Pohyb psů budí velkou pozornost i u kojenců, a proto bychom měli právě je nechat pod dohledem rodičů pozorovat psa a dovolit jim, aby se psa dotýkali a aby se s ním seznámili co nejblíže.

Starší děti mohou pomáhat při péči o psa a občas si mohou se psy také hrát. Tato krátká setkání jsou pro děti velmi poučná a současně v nich zanechávají hluboké dojmy a dokážou rozhodující měrou ovlivnit pozdější přístup dítěte ke psům.

Děti ve věku od 7 let jsou již natolik chápavé, že jsou schopny pochopit, kolik péče musí člověk psovi věnovat, aby nestrádal. Proto můžeme dítě nechat, aby se větší měrou podílelo na péči o psa. S menšími plemeny můžeme již začít jednodušší cviky poslušnosti i pod vedením dítěte, aby pes pochopil, že se musí podřídit také dítěti, ale u molossů je něco takového samozřejmě iluzí. Molossové dokážou být k dětem v tomto věku velmi ohleduplní a tolerantní, ale ani v nejmenším nemůžeme očekávat, že by dítě respektovali jako rovnocenného nebo dokonce nadřazeného partnera. Dítě přesto může převzít některé povinnosti v péči o psa, třebaže tento přechod musí být velmi pozvolný, abychom dítě neodradili příliš velkými požadavky. Proto nejdříve všechno předvádíme, pak děláme s dítětem – a rozhodně nešetříme chválou.

Mladiství se mohou o psa starat již poměrně samostatně. I zde je však třeba u molossů přihlédnout k jejich velikosti a povahovým vlastnostem – dorůstající mládenec si s větším psem rozhodně poradí lépe, než dívka, pro kterou bude pravděpodobně jednodušší zvládat fenku některého z menších plemen.

Výhody psa

Činnosti se psem poskytují dítěti různé důležité zkušenosti. Dítě, které se pomáhá starat o psa, má své povinnosti a odpovědnost a vychovává se také k ohleduplnosti a pochopení.

Pes však může dítěti přinést ještě mnohem víc. Plaché a křečovité děti se v blízkosti svého psa a při hře s ním uvolní, zábrany padají a pes probouzí v dítěti pocit bezpečí. Skotačení se psem i klidné hlazení psů uklidňuje také velmi neklidné děti. Procházky, které lékař předepsal, začnou dítě se psem bavit podstatně víc a přestanou být protivnou povinností.

Na čem záleží při koupi psa

Jedině fyzicky a psychicky zdravý pes je zárukou toho, že má dostatečně pevně zakořeněný vrozený kodex chování, který mu brání poranit slabšího jedince stejného živočišného druhu. U psychicky nemocných psů naproti tomu vzniká také nebezpečí, že mohou napadnout.

Bez problémů je koupě štěněte, které vyrůstá v sociálním prostředí, v němž je pro zvíře samozřejmé, že do něj patří i děti. Při koupi štěněte je zvláště důležité, aby pocházelo od chovatele, který se zabývá svými štěňaty mimořádně intenzivně právě v době vtiskování – tedy v období od tří do sedmi týdnů věku. Štěňata, jež pocházejí z nevyhovujícího prostředí, nemají vtisknutý dostatečně pevný vztah k člověku, bývají bojácná a často mají problémy s navázáním správného vztahu s člověkem. Podle dalších povahových vlastností se takový nedostatek sociálního kontaktu v útlém věku štěněte později projevuje bojácností a plachostí, nebo naopak agresivitou pramenící ovšem ze strachu.

Psa bychom si měli kupovat v útlém věku – v naší zemi mohou štěňata opouštět rodnou smečku po skončení sedmého týdne, a máme-li o štěně opravdu zájem, neměli bychom otálet o mnoho déle. Štěně v tomto věku je v období socializace, hladce se sžívá s novým prostředím a vytváří si ke své nové "smečce" pevný vztah na celý život. Období socializace je ukončeno ve dvanáctém až čtrnáctém týdnu a začleněni mladého psa do nového prostředí je s věkem poněkud obtížnější.

Rozhodneme-li se pro koupi staršího psa, měl by být zvyklý na kontakt s dětmi. Starší pes si jen obtížně zvyká na nové prostředí a jeho výchova je pak samozřejmě obtížnější.

Co platí obecně

Při úzkém kontaktu dítěte se psem bychom měli dbát především na následující aspekty tohoto soužití:

• Psa je třeba podle pokynů zvěrolékaře pravidelně očkovat a odčervovat
• Je nutné pečlivě dbát na odstraňování vnějších parazitů. Po ošetření zvířete přípravkem proti vnějším parazitům je vhodnější na čas zamezit úzkému kontaktu dítěte se psem, protože jde často o látky, jež mohou být zdraví škodlivé
• U psa dbát na příznaky onemocnění (například hubnutí, problémy s pohybem, změny chování a pod.) a v případě potřeby vyhledat pomoc zvěrolékaře
• Dbát na dostatečnou hygienu

Po příchodu novorozence do domu se může pes cítit náhle ustrkován, protože má pocit, že se najednou veškerá pozornost věnuje dítěti, kterého může začít chápat jako vetřelce. Proto bychom i v době, kdy do naší domácnosti přichází nové miminko, měli psovi dostatečně věnovat, aby pochopil, že dítě není vetřelcem, ale novým členem rodiny, a měli bychom psovi umožnit, aby se s děckem seznámil.

Molossové se vzhledem ke své velikosti obecně dožívají kratšího věku – nezřídka umírají již ve věku sedmi až devíti let. Proto jednoho dne přijde okamžik, kdy je psa třeba uspat, abychom mu ukrátili dlouhé a bolestné čekání na smrt. To je samozřejmě velmi bolestné i pro dítě a rodiče by měli dítěti pomoci tuto bolest překonat. Někdy bývá rozumné, když zvěrolékař děcku názorně a s citem vysvětlí, proč už je pro psa euthanazie vysvobozením. Nejlepším lékem na takovou bolest však bývá jednoznačně nové klubíčko srsti se studeným čumáčkem a důvěřivýma očima.